Příběh herečky Ivany Wojtylové a osudové setkání s MUDr. Anetou Krajcovou

Konečně je to tady! Máme pro Vás celý příběh Ivany Wojtylové a její cestu za svým snem. Výsledek je krásný a věříme, že i Vás nadchne, abyste pro sebe udělali totéž! Herečka Ivana Wojtylová svá nová prsa vnímá jako návrat k sobě. Ivana Wojtylová zatím neměla moc času myslet sama na sebe. Dva roky po narození dcery ji opustil manžel a musela se hodně otáčet, aby se s dcerou uživila. Letos jí bude devětapadesát, je trojnásobnou babičkou a konečně se může věnovat plnění svých přání a tužeb. Díky plastické operaci prsou si jedno z nich právě škrtla.

Rozhovory s MUDr. Anetou Krajcovou a naší spokojenou klientkou Ivanou

Jaké bylo Vaše první setkání s herečkou Ivanou Wojtylovou? Jak na Vás působila, znaly jste se předtím?
S Ivankou nás dalo dohromady osudové setkání. Potkala jsem ji v obchodním domě. Právě hledala kapesník, kterým by si zavázala poraněný a krvácející prst. Ihned jsem ji pomohla a nabídla ošetření u mne v ordinaci. Ivanku Wojtylovou jsem neznala, na první pohled působila sympaticky a zaujala mne ihned svým úžasným kultivovaným projevem a netradičním smyslem pro humor s kouskem sebeironie. Později mně prozradila, že je herečka a vyučuje herectví na konzervatoři a soukromě školí rétoriku. Z nečekaného setkání se zrodilo krásné přátelství, spojuje nás několik okamžiků. Ivanky dcera se jmenuje Anetka jako já, moje maminka je narozená ve stejném roce jako Ivanka a má stejně starou vnučku, jako je můj syn Enrico. Opakovaně jsem se chodila na Ivanku dívat do divadla a s obdivem musím říci, že má neuvěřitelný divadelní talent. Mnohdy, když mi volá, nevím, co je realita. S hrobovým tónem v hlase řekne: „Anetko, pomoz mi!“ A já se sevřeným hrudníkem čekám, co se stalo …. Nakonec je to prosba: „Anetko, pomoz mi prosím, padá mi obličej!“ J Ivanka je za mne hrdinka, ve svém zralém věku získala odvahu a splnila si svůj dlouhodobý sen, který stále odkládala … plastickou operaci prsou.

Setkala jste se při své praxi na sále se ženami podobného věku? Nebo je Ivana světlou výjimkou?
Paní Ivanka je výjimečnou osobností, co se týká zákroku, jinak ženy 50+ nejsou žádnou výjimkou v ordinaci plastického chirurga. Málokterá žena se v takto dospělém věku rozhodne pro celkem zásadní změnu, což zvětšení anebo i zmenšení poprsí je. I když je v hloubce duše tento problém trápí, tu odvahu svěřit se plastickému chirurgovi najde jenom málokterá z nich. Proto jsem velice ráda, když takovouto odhodlanou, a hlavně pozitivní ženu potkám a mohu ji pomoci v cestě za jejím přáním a snem, i mně to osobně přináší radost. Ženy v tomto věku většinou kladou důraz na tzv. vyžehlený obličej a dekolt, a až poté se věnují postavě.

Mohou se ženy pokročilejšího věku obávat nějakých rizik?
Pokud je žena zdravá, jsou rizika běžná jako u každé jiné operace, která je v celkové anestezii. Důležité je, aby celková anestezie byla provedena šetrně a následovala kvalitní pooperační péče. Samozřejmě přicházejí i ženy výrazně starší 70+ i 80+, zde bych již doporučovala zákroky v tzv. analgosedaci neboli utlumení.

Probíhá operace stejně jako u žen mladšího věku, nebo se k ní přistupuje odlišně?
V zásadě ano, probíhá obdobně. Zvětšení poprsí silikonovým implantátem se spíše řídí vzhledem prsu, postavením dvorce k celému prsu a kvalitou pokožky. Dokonce mohou mít ženy v dospělejším věku vzhled prsou hezčí, než ženy kolem dvaceti let. Velikou roli zde hraje genetika.

Jaké implantáty jste Ivaně doporučila? Konfrontovala jste je s jejím přáním, postavou, věkem?
Paní Ivaně jsem doporučila novou generaci silikonových implantátů. Jsou od firmy Motiva a jmenují se Ergonomix, výjimečné jsou díky své úžasné vlastnosti vypadat naprosto přirozeně. Vleže zachovávají tvar kulatý a ve stoje tvar kapky, silikonový gel Ergonomix implantátů je naprosto odlišný od jiných implantátů. Mnoho žen při konzultaci ihned prohlásí: „Tenhle chci!“ Když si je vezmou do ruky. Samozřejmě vždy sleduji i postavu pacientky, drobné ženy se snažím přesvědčit o menší velikosti implantátu. Pokud žena má širší ramena, unese klidně větší velikost implantátu.

Jak má podle vás vypadat elegantní šedesátnice?
Elegantní šedesátnice? Jako třeba Sharon Stone nebo Meryl Streep J. Já u žen obdivuji čistou eleganci. Krásné poloostré rysy v obličeji, otevřené oči, ať již pomněnkově modré nebo uhrančivě hnědé. Tohoto lze dosáhnout správně provedenou plastikou horních nebo dolních víček, eventuálně vytažením obočí pomocí unikátní techniky U-lifting, který jako jediný plastický chirurg v ČR provádím. Vůbec nevadí, že se ženy oblékají a vzhledově stylizují třeba na svých 40 let. Po pravdě mnohdy v 60 vypadají lépe než před dvaceti lety a může za to většinou jejich zdravější životní styl, skvělá práce plastického chirurga, získané sebevědomí a životní optimismus.

Co byste vzkázala ženám, které váhají s úpravou prsů, ať už k tomu mají jakýkoliv důvod?
Musí být jasně rozhodnuté a na zákrok se těšit. Ano, chci to, nebo ne, počkám. Je to velice důležité pro pooperační průběh. Ženy, které se na zákrok těší, se velice dobře hojí a velmi brzy se vracejí zpět do běžného života. „Váhavky“ nepřesvědčuji, musí sami zjistit, že nová pěkná prsa jsou jejich snem a přáním. A co vzkázat? Je to zážitek a určitě pojďte do toho! Mnohým ženám se změní sebevědomí a jak již výše říkám, životní optimismus. Rozzáří se a jsou pro okolí atraktivnější a působí odpočatě a svěže, jelikož jejich tělo se dostalo do harmonie.

Rozhovor poskytla MUDr. Aneta Krajcová, plastický chirurg

Příběh Ivany Wojtylové
Není důležité, jak člověk vypadá, ale, jak se cítí a jak se vnímá. Herečka Ivana Wojtylová svá nová prsa vnímá jako návrat k sobě.

Ivana Wojtylová zatím neměla moc času myslet sama na sebe. Dva roky po narození dcery ji opustil manžel a musela se hodně otáčet, aby se s dcerou uživila. Letos jí bude devětapadesát, je trojnásobnou babičkou a konečně se může věnovat plnění svých přání a tužeb. Díky plastické operaci prsou si jedno z nich právě škrtla.

„Co tomu řeknou lidi? Není trapné pořídit si airbagy před skokem do dřevěného spacáku,“ pokládala si Ivana s humorem sobě vlastním otázky, když o plastické operaci prsou přemýšlela. „Ačkoliv to bude znít jako opravdu velké klišé, není důležité, jak člověk vypadá, ale jak se cítí. A přidala bych ještě jedno moudro: když člověk nemá rád sám sebe, nemůže mít rád ani ostatní. Snažím se pozitivně myslet, mám ráda lidi, těší mě, když můžu být užitečná. Starám se o svoje tělo, cvičím, pokud to jde, dodržuji životosprávu. Ale jsou věci, které neovlivníte. Před čtyřmi lety jsem onemocněla zánětem nervů v rameni pravé ruky, což mi nedovolalo se téměř hýbat. Paradoxně jsem zhubla 12 kg a tělo šlo úplně dolů.

Taky si myslím, že dělám to, co všichni, hledám v duši rovnováhu. V životě to tak chodí, věci přicházejí a odcházejí, něco vás potěší, něco zklame, ale jedna věc vám zůstane napořád, ta nikdy neodejde, a to jste vy sama“, říká herečka.

Cesta k návratu k sobě jí trvala dlouho a možná by se k ní vůbec neodhodlala, kdyby jí osud jednoho dne nezavál k plastické chirurgyni Anetě Krajcové. „Setkaly jsme se za zvláštních okolností, roztrhla jsem si nešťastnou náhodou prst v protějším nákupním centru, kde paní doktorka také nakupovala a viděla to. Okamžitě mi nabídla pomoc a vzala mě do ABClinic. Kdo by to udělal? Měla po práci, přesto se se mnou vrátila, aby mi sešila prst. Časem jsme se spřátelily, pomohla mi se spoustou neinvazivních vychytávek v obličeji, který jsem měla díky nemoci opravdu unavený.

Vždycky, když jsem si stěžovala, že ještě tam někde uvnitř mi něco schází a jak tím vlastně trpím, jenom to pořád odsouvám a něčím jiným v hlavě překrývám a kárám se… (nebuď povrchní, v tom to není, v prsou boha nenajdeš), trpělivě mi naslouchala. Když už to slyšela asi po 30., velmi klidně řekla: Buď to vyřeš, nebo se s tím smiř. To fakt zabralo,“ směje se Ivana Wojtylová.

Nejhorší byly chvíle před definitivním rozhodnutím. „Válčíte sama se sebou, hodně si toho načtete, stavíte vedle sebe pro a proti. Ale když máte člověčí důvěru, jakou mám já k doktorce Krajcové a k celému týmu kliniky, je to snazší. Je to taková vnitřní jistota, kotva. Všichni jsou laskaví, snaží se vše vysvětlit, nikdo na vás nespěchá a jste dohromady naladěni na něco, z čeho budete mít všichni radost. Důležité je to všichni. Protože opravdu máte pocit jakési lidské sounáležitosti s těmi, kteří se o vás starají. Cítíte se jako doma, ne, jen jako další kus.“

Svá prsa Ivana Wojtylová nikdy neřešila. Narodila se jí dcera, kterou do dvou let kojila. „A byla jsem na to velmi pyšná. Ale jen co jsem dokojila, opustil nás tatínek. Přišly jiné starosti než řešit psí uši. A dnes je moje dcera úžasnou maminkou tří dětí a já šťastnou babičkou.“

Že je věk jenom číslo, dokazuje i tím, jak skvěle vypadá. „Přece si teď neolepím prsty moukou, nebudu hledat křečové žíly a album s fotkama, pokaždé, když někdo zazvoní, abych mohla zavzpomínat.“ To je věta z divadelní hry P.R.S.A., ve které už od její premiéry v roce 2014 hraje a nemůže se dočkat, až se v Divadle Palace u této hořké rodinné komedie s kolegy opět potká.

„Mně se nechce jenom vzpomínat, mám pocit, že teď je ten čas, kdy můžu začít žít a dělat něco i pro sebe, aniž bych se musela cítit provinile a sobecky. A když vám v hlavě pořád rezonuje, že máte tu možnost, tak proč bych to neudělala? Když mi bylo devatenáct, studovala jsem na Státní konzervatoři v Ostravě a padala mi horní víčka a měla jsem s tím hrozný problém, bolela mě z toho hlava. Až mi jednou učitelka zpěvu řekla, že bych s tím něco měla dělat. Kamarádka Ivanka Chýlková šla tehdy se mnou na kožní oddělení a tam mi uřízli kousek horních víček. Tenkrát plastická chirurgie neexistovala. Teď je to jiné, a tak se mi špatně v hlavě potlačuje to, co bych mohla vyřešit ke své spokojenosti. Není to pro mě jenom otázka estetiky, ale jakési mé vnitřní plnosti. Nepředstavuji si, že se můj život promění v nějakých vnějších kvalitách nebo, že si mě vezme George Clooney, /nikdy neříkej nikdy/, ale vím, že jsem našla odvahu řešit svoje stesky, a to je u mě velký krok.

Těším se a jestli se mi nepodaří zaplnit to chybějící místo v sobě, nevadí. Rozhodně budu vypadat líp, a to nikdy není ku škodě.

Info o herečce:
Ivana Wojtylová dlouho neměla představu o svém zaměstnání. Chtěla dělat jednoduše všechno. Tahle touha ji nakonec přivedla k herectví. Absolvovala studium herectví na Státní konzervatoři v Ostravě. V letech 1982–2002 byla členkou a později také uměleckou šéfkou Těšínského divadla v Českém Těšíně. Pak přesídlila do Prahy, kde vyprodukovala muzikál Starci na chmelu, který se do povodní 2002 hrál v pražských Holešovicích. Hostovala např. v pražském Činoherním klubu ve Švandově divadle, v divadle Komedie, Strašnickém Divadle, Divadle Mana, divadle Broadway a nakonec je v angažmá v Divadle pod Palmovkou, kde je sedmým rokem. Hostuje také v Divadle Palace, které uvádí hořkou rodinnou komedii a dámskou jízdu nejen pro ženy s názvem P.R.S.A.

Za roli Megeen v těšínské inscenaci hry Martina McDonagha Kráska z Leenane obdržela v roce 2001 Cenu Foibosu za nejlepší herecký výkon sezóny. Za roli Vdovy Quinové v Syngově Hrdinovi západu v Činoherním klubu byla v širších nominacích navržena na Radokovu cenu za ženský herecký výkon.

Děkujeme za rozhovor!

Před / Po

Slova našich klientů

ABClinic zákroky

Přejít na: Oblasti péče | Oblasti těla | Zákroky A→Z

Aktuality

Přejít na: Aktuality

Naši specialisté

Přejít na: Náš tým